Zamyšlení

“Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a nemějte strach….” (Deuteronomium 31:6)

Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1. Janův 4:18)

Každý z nás se občas něčeho bojí, nějaké zkoušky, zklamání, někteří se bojí dokonce i lidí, zvířat. Je mnoho situaci, kdy dostaneme strach. Popřemýšlejte, sami nad sebou, nad svým posledním strachem, čeho se to týkalo? Byl to velký strach nebo jen malý? Mnohdy není snadné bojovat se strachem, velmi často nám strach zaplaví mysl do takové míry, že nejsme ani schopni myslet, natož se rozhodovat. Někteří lidé, když mají strach, nejsou schopni se pomalu ani pohnout, nadechnout, natož aby mohli myslet, nebo mluvit. Jelikož já věřím v to, že je Bůh, že se o mě stará, tak vím, že on mi může pomoci i s mým strachem. Netvrdím, že když jsem věřící, nebojím se vůbec ničeho. Právě naopak, mnohdy mám větší strach než lidé, kteří Bohu neuvěřili. A já jsem strašně moc rád/a za tu možnost, že svá trápení, že svůj strach mohu sdílet s Bohem, že když už mám strach z toho, že mě lidé nepochopí, vysmějí se mi. Nebo když mám strach z nějaké zkoušky či aktivity, je tu pro mne vždy On, který je ochoten mi pomoci. On mi s radostí pomůže, osvobodí mne od mého strachu, ale jen, když já sám/a Ho o to požádám. Bůh není takový, že by se chtěl vkrádat do našich životů, On je takový, že vyčká, až my Jej sami požádáme o pomoc, o to, aby s námi trávil naše životy a pomáhal nám. Bůh , alespoň pro mě funguje jako nejlepší přítel, On je zde vždy, když si potřebuji s někým promluvit, nebo když potřebuji svou naštvanost ventilovat, On tu je vždy a pokaždé se mě snaží utišit slovy, neboj, to bude dobré, Já jsem s Tebou, a se mnou se nemusíš ničeho bát, ani svého strachu.

A tak bych přál/a i Vám, aby jste se ničeho nebáli a měli dost síly pracovat a bojovat se svým strachem, aby vás jednoho dne sám váš strach nepohltil.