Zamyšlení

Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká .“ (Lukáš 6,45)

Naše slova mají svůj důležitý význam a můžou mít záporný nebo kladný účinek. Opravdu záleží na tom, co říkáme. Zkuste zvážit pár bodů, které by mohly ovlivnit vaši komunikaci s lidmi:

  1. Zápory - taková slova mohou člověka hodně zranit. Mohou člověku zlomit ducha a odejmout odvahu žít. Lehkomyslně vyřčená slova mohou také zničit vztah. Zápornými slovy může být způsobena dokonce i fyzická smrt člověka (Přísloví 18,21: „V moci jazyka je život i smrt…“).

  2. Klady - to pravé slovo může zapálit potřebnou jiskru ve vztahu nebo pomoci uzdravit zraněné srdce (Přísloví 16,24: „Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem“). Správně zvolená slova nám mohou pomoci porozumět si navzájem (Přísloví 25,11:„Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo“).

  3. Dobrá komunikace je.. upřímné, oboustranné sdílení s dobrými úmysly. Není to “vyklápění” vlastních názorů a předávání části své mysli někomu jinému. Každý má právo na svůj názor a zároveň povinnost respektovat názory ostatních.

  4. Pravda - na tomto základě by měla být založena veškerá komunikace (Přísloví 12,22: „Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu“). Pravdivé slovo nemusí být vždy podáno jen jako uklidňující ruka přítele, ale všichni víme, že pravda také někdy dost bolí. A proto bychom si měli vždy předem promyslet a zvážit případný dopad našich slov (Přísloví 15,28: „Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu“).

  5. Jak moc můžu? To záleží na tom, jak moc je vyžadováno. Mějte přitom ale na paměti, že děti a zoufalí lidé často unesou jen omezené množství informací (Přísloví 29,11: „Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne“)

  6. Správné načasování - pokud si nejsi jist správným načasováním, čekej a pros o moudrost (Přísloví 15,23: „…jak je dobré slovo v pravý čas!“)

„…odstraňte mému lidu překážky z cesty!” (Izaiáš 57,14)

K tomu, abys naplnil Bohem daný záměr ve svém životě, se musíš postavit čelem vadám svého charakteru, vidět je jako překážky a začít je odstraňovat. Zde je šest nejobvyklejších vad:

  1. Pýcha. Duchovní pýcha, společenská pýcha – Bůh nenávidí všechny formy pýchy. Jeho Slovo říká: „…nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“ (Filipským 2:3). Pýcha srazila satana z druhé nejvyšší pozice v nebi a tebe srazí také, pokud ji necháš.

  2. Nedostatek jistoty. Nejistí lidé nejsou ochotní riskovat. Stěžují si na svůj životní osud a obávají se chopit se změny a něco s tím udělat. Dávají přednost pohodlí. Jaké je řešení? Vykročit ve víře, mít jistotu v Bohu!

  3. Náladovost. Náladoví lidé jsou jako vítr – nevíš, kterým směrem se vydají. Nemůžeš na nich být závislý. Nikdy se nedá vybudovat důvěra vůči někomu, kdo je nestálý.

  4. Perfekcionismus. Je to fanatická potřeba dělat věci bezchybně. Potlačuje to tvoji tvořivost a odpuzuje to druhé. Perfekcionisté nejsou schopni potvrdit svou správnost, proto je pro ně obtížné potvrdit správnost kohokoliv jiného.

  5. Přecitlivělost. Přecitlivělí lidé si vždycky lížou rány a dívají se do svého nitra; výsledkem je, že si nejsou vědomi potřeb druhých. Je ironické, že nikdy nechápou, proč jsou tak osamělí.

  6. Negativismus. Je těžké být s negativními lidmi. Jejich osobnost říká „ne“ životu obecně a lidé mají sklon se jim vyhýbat jako morové ráně.

Rozeznáváš některé tyto překážky ve svém životě? Pokud ano, modli se, pros Boha o pomoc a začni je odstraňovat.

„Všechno smím - budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá.” (1.Korintským 10,23)

“Vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád!” (Žalm 18,20)

“Dejte ale pozor, aby se ta vaše svoboda nestala pro slabší kamenem úrazu.” (1. Korintským 8,9)

Svoboda… Co vůbec znamená toto slovo? Co se nám pod tímto slovem vybaví, nebo má vybavit? V dnešní době bychom něco, na co si sami neumíme odpovědět, hledali na internetu, někde na Googlu, Wikipedii, nebo kdo ví kde jinde. Kdybychom zadali slovo “svoboda” do vyhledávače na Googlu, vyjela by nám charakteristika typu – “Svoboda je možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat podle své vůle, ať už je jakákoliv a nést za to přiměřenou zodpovědnost.”
Popřemýšlejte nad tím, co nyní bylo řečeno, že svoboda je možnost rozhodovat se podle své vůle… Co vás napadá? Máme všichni na celém světě svobodu? Mohou se lidé na světě rozhodovat sami za sebe? Všude tomu tak jistě není, a my můžeme být vděčni za to, že tady v naší zemi je naprostá svoboda projevů. Nemusíme se před nikým schovávat, nejsme pro svůj názor zabíjeni…

Jelikož já věřím Bohu, tak vím, že on mi dal naprostou svobodu a to úplně ve všem, v rozhodování, v činech.. Ale také vím, že když už se sám nějak rozhodnu, bez jeho vůle, názoru, budu si muset sám také nést důsledky za mé činy.

Víte co je ale na této svobodě výhodou? Naprosto úžasné je to, že i přes všechny mé prohřešky a špatná, lehkomyslná usouzení, je tu opět On, který mi chce pomoci a postavit mě zpět na nohy. Zase mám svobodnou volbu, zda Jeho pomoc využiji nebo ne, ale On je tu a čeká, až ho každý z nás požádá o pomoc, ale dal nám naprostou svobodu v rozhodování o našich skutcích a našem životě.

Přál/a bych i vám, aby jste mohli poznat jak velkou svobodu a lásku vám Bůh nabízí. Mnoho lidí se bojí žít s Bohem, bojí se, že o něco přijdou – ano, možná o něco přijdete, ale věřte, že Bůh vám to mnoho násobně vynahradí (už vám to vynahradil, zemřel za nás). Važme si té svobody, kterou máme, toho, že se můžeme svobodně rozhodovat o našem životě a také, že můžeme mít svůj názor. A važme si i toho, že můžeme bez obav důvěřovat Bohu a svobodně o něm mluvit, ne všechny země to takhle mají. Važme si naší svobody!

 

“My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.” (1.Janova 4,19)

“Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému.” (Koloským 3,13)

Svět je plný činů, které si následně vyžadují odpuštění. Může to být lež, nevěra, sobectví, krádež, zrada.. Není pochyb o tom, že to všechno jsou špatné věci. Ale co zůstane bez odpuštění? Zaručeně hněv, minimálně na jedné ze zúčastněných stran. Hněv je přirozená emoce člověka, která se ale v určitém bodě stává obrovskou hnací silou. Dokáže být jako droga, kterou potřebuješ stále více a více. V takové situaci hlavně záleží na rozhodnutí - pokud dopustíš, aby se hněv stal tvou hnací silou, stále více tě to bude vzdalovat od odpuštění. Lidé bez hořkosti (hnací síly/hněvu) nemají důvod k existenci. Kdybys vzal rasistovi jeho nevraživost a netolerantnost, fanatikovi pomstu nebo sexistovi jeho přesvědčení o podřadnosti jednoho pohlaví, co jim zůstane? Je důležité odpouštět. I když to není vůbec jednoduché, někdy jsme schopní odpustit hned, ale někdy to nedokážeme i dlouhé týdny, měsíce ani roky překousnout. Samozřejmě záleží na věci, které se vůči nám někdo dopustil, ale schopnost odpustit by měla být na našem denním pořádku. Je nutné také zmínit, že s odpuštěním úzce souvisí omluva. Ne vždy je omluva upřímná, ale nad tím by se měl zamyslet každý sám. Ale co když ti někdo provede špatnou věc a ani se ti za to neomluví? I v takových případech je na tobě, jestli mu odpustíš nebo ne. Jak proces odpuštění ulehčit? Třeba pomáhá, když se podíváš do tváře člověka, který ti nějakým způsobem ublížil, a představíš si místo něj někoho, kdo se nad tebou slitoval ve chvíli, kdy ti nikdo jiný nechtěl dát druhou šanci, ať už se jednalo o cokoli. Vždyť i ty sám budeš zítra, za týden nebo za měsíc potřebovat odpuštění. Nikdo není perfektní a každý dělá chyby. A právě od toho existuje odpuštění. Pokud si nedokážeme odpustit sami mezi sebou, jak potom můžeme žít s pocitem, že nám Bůh všechny hříchy odpouští, ale my nemůžeme odpustit našemu bližnímu?

„Dodám ti odvahu, pomocí ti budu..“ (Izajáš 41:10)

Nový rok se nebezpečně blíží a nám nezbývá nic jiného než zavzpomínat na ten starý a čekat, co překvapivého nám nový donese. A to je právě otázka - co bychom měli od nového roku očekávat? V Bibli čteme více než stokrát slova „Stalo se“. Věci netrvají věčně. Všechno se mění, ale Bůh ne. A proto se nemusíme upínat jen na dobré časy, ale také můžeme zvládat ty horší. Nic nás nemusí mást, překvapovat ani znepokojovat, protože všechno přejde. Trpělivost dosáhne všeho, ale kdo má Boha, tomu nic nemůže scházet. Pokud nevíte, co si předsevzít do nového roku, můžete využít inspiraci v těchto pár věcech. Užívejte si dnešek, protože přítomnost je obrovský dar, který nám dal Bůh. I přesto, že stále směřujeme k dalšímu cíli nebo úkolu, naučme se žít v přítomnosti a neodkládejme radost na později. Také se učme být vděční za maličkosti, jsou všude kolem nás a stačí si jich jen všimnout. Bůh nám dává více toho, za co můžeme být vděční. A nakonec, každý konec přináší nový začátek. Nevěřme slovům jako „navždy“, jež říká, že špatná situace vždycky zůstane stejná, a „nikdy“, což představuje hrozbu, že těžké situace nikdy nezvládneme. Boží Slovo učí, že všechny věci jednou pominou. Když procházíme zkouškami, Bůh nám zaslibuje: „Dodám ti odvahu, pomocí ti budu..“ (Izajáš 41:10). Jaká je tedy tvá vize pro nový rok? Ať už hledáš cokoliv, jedině Bůh může naplnit tvůj život. Nepřestávej mu důvěřovat, protože nový rok přináší stejného Ježíše Krista, ukřižovaného a vzkříšeného Spasitele, který je světlem v lidských životech. Udělej si na Pána čas a On ti dá čas na všechno potřebné. Bůh zůstává stále stejný a to znamená, že stejná zůstává i Jeho láska k tobě.

“Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a nemějte strach….” (Deuteronomium 31:6)

Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1. Janův 4:18)

Každý z nás se občas něčeho bojí, nějaké zkoušky, zklamání, někteří se bojí dokonce i lidí, zvířat. Je mnoho situaci, kdy dostaneme strach. Popřemýšlejte, sami nad sebou, nad svým posledním strachem, čeho se to týkalo? Byl to velký strach nebo jen malý? Mnohdy není snadné bojovat se strachem, velmi často nám strach zaplaví mysl do takové míry, že nejsme ani schopni myslet, natož se rozhodovat. Někteří lidé, když mají strach, nejsou schopni se pomalu ani pohnout, nadechnout, natož aby mohli myslet, nebo mluvit. Jelikož já věřím v to, že je Bůh, že se o mě stará, tak vím, že on mi může pomoci i s mým strachem. Netvrdím, že když jsem věřící, nebojím se vůbec ničeho. Právě naopak, mnohdy mám větší strach než lidé, kteří Bohu neuvěřili. A já jsem strašně moc rád/a za tu možnost, že svá trápení, že svůj strach mohu sdílet s Bohem, že když už mám strach z toho, že mě lidé nepochopí, vysmějí se mi. Nebo když mám strach z nějaké zkoušky či aktivity, je tu pro mne vždy On, který je ochoten mi pomoci. On mi s radostí pomůže, osvobodí mne od mého strachu, ale jen, když já sám/a Ho o to požádám. Bůh není takový, že by se chtěl vkrádat do našich životů, On je takový, že vyčká, až my Jej sami požádáme o pomoc, o to, aby s námi trávil naše životy a pomáhal nám. Bůh , alespoň pro mě funguje jako nejlepší přítel, On je zde vždy, když si potřebuji s někým promluvit, nebo když potřebuji svou naštvanost ventilovat, On tu je vždy a pokaždé se mě snaží utišit slovy, neboj, to bude dobré, Já jsem s Tebou, a se mnou se nemusíš ničeho bát, ani svého strachu.

A tak bych přál/a i Vám, aby jste se ničeho nebáli a měli dost síly pracovat a bojovat se svým strachem, aby vás jednoho dne sám váš strach nepohltil.